jak mě dostal urážlivý koment na FB + cvičení, co s tím

Každý, kdo přichází při své práci do styku s lidmi ví, že je nutné obrnit se velkou mírou trpělivosti. Jejich rozdílné fungování v normálním a virtuálním světě jsem objevila teprve relativně nedávno, stejně jako poznatek, že se FB dá využít i jako pracovní nástroj. Do té doby poklidnou komunikaci s přáteli a hraní her mi narušil jeden komentář. Pojďme se tedy společně podívat na to, co se stalo. Moment, kdy je něco poprvé a člověk není připravený, bývá dost záludný

 pair-707505_640

konflikt

Normálně se lidé chovají převážně kultivovaně a jejich slovní obraty zůstávají ohraničené společenskými normami. Oproti tomu na internetu jakoby clona monitoru a kilometry optických vláken zaštiťovaly člověka na druhé straně a navíc mu dovolovaly jít do krajností, kterých by „jinak“ nebyl schopný (resp. by si to nedovolil).

Malý příklad: když jsem před časem propagovala jeden mlm projekt, který byl fakt dobrý (a je funkční dodnes, s reálnými lidmi i reálným zbožím – tedy žádný rychlokvašný podvod) – jedna paní mi k mému statusu dala komentář: „Ty pí*o, jak dlouho budeš ještě okrádat lidi?“

Strašně to se mnou zamávalo. Nečekala jsem to a nebyla na to připravená. Nic jsem nikomu neprodávala, ani necpala své myšlenkové pochody, jen jsem nabízela možnost zapojit se do toho projektu. A navíc – bylo to mé první akční vystoupení na FB, kdy jsem vylezla z komfortní zóny a šla s kůží na trh… Věděla jsem jedno: Ta ženská mě nezná!!! Ale proč mě osočuje a uráží?! (projela jsem její profil, udělala si obrázek o ní a jejím IQ – a šla smazat tu její hlášku. Ano, vím. Spousta infopodnikatelů doporučuje nezasahovat do komentářů, že se to lidem nelíbí. Je jim tím prý ubíráno jejich právo svobodného vyjadřování. Doporučuje se tam příspěvky nechávat, ignorovat je a nevšímat si jich. Já jsem ho tehdy smazala v rámci svého práva svobodné volby, že o takovouto pozornost nestojím …)

Myslím, že důvod, proč na takovéto komentáře nemá smysl reagovat, není potřeba nijak zvlášť rozebírat.

Byla jsem z toho několik dní špatná.  A ne, nebylo to kvůli tomu oslovení „pí*o“, ale kvůli nařčení z okrádání. Chápete?! Já, která se vždycky vrátila zpátky do obchodu, když jsem si venku všimla, že mi prodavačka vrátila špatně…?! – šla jsem zpátky a peníze jí dala, aby neměla manko… A takovýho poctivýho vola (tedy mě) nařknou z toho, že okrádá lidi? … mrzelo mě to.

„Chybama“ se člověk učí

Moje nálada: GRRR, rozšlapat a zadupat do země se pochopitelně projevila i navenek. Reagovala jsem na to tehdy úplně špatně, protože jsem přepsala skoro celý text a zvolila víceméně lehce útočný tón, ve kterém jsem vyzdvihla své kvality a výše zmíněné rejpaly poslala slušně řečeno do háje.

Ani tento příspěvek se, jak jinak, nesetkal s úspěchem. Na to zase reagovali lidi poznámkami: co tedy vlastně vůbec nabízím, že je to jaksi nejasné… Ano, má původní nabídka se krčila někde v koutku za ostatním textem, ve kterém jsem opěvovala své plusy a zastrašovala nepříjemné lidi.

creature-1063244_640

Byla jsem nepřipravená, rozhozená a zmatená. A proč? Protože mi někdo, koho neznám a ani nevím, jestli ve skutečnosti existuje, někdo, kdo využívá bezkontaktní anonymitu internetu, napsal asi před 10 dny (tehdy před rokem) že jsem „pí*a, co okrádá druhé lidi“.

Ten dotyčný člověk už o tom třeba dávno nevěděl – a mě to sžíralo stále dál. Chápete tu podivnost? Ten nesoulad?

Věděla jsem jedno: že je to můj problém – v mém přistupování k celé záležitosti.

Je sice fajn, znát různé motivační citáty a moudra, včetně: „nic si neber osobně“ – ale co dělat v situaci, kdy to nezabírá? Kdy to sice hlava ví, ale přesto se tím trápíte dál… ?!

Hledala jsem na internetu: Jak to dělají druzí? Jak to řeší? Jaký k tomu mají postoj?

Dočetla jsem se, že dřív nebo později se s tím setkal každý. Jedná se o provokatéry, kteří se tím baví… Hmmm, pro ně povyražení, pro nás … minimálně špatná nálada. Moje otázka zněla: dá se na to nějak připravit? Nějak si to natrénovat? Ostřílený internetový kovboj si s tím už hlavu nedělá … ale nováčka to mrzí. Co s tím?

Někomu stačí pochopení, že to není nic osobního, jinému funguje takovéto hlášky naprosto ignorovat. Našla jsem i jedno úžasné „cvičení“, které je naprosto jednoduché a pomohlo mi (zde se omlouvám autorovi, nebo autorům, je to už více jak rok a zdroj si nepamatuji)

notebook-1042595_640

CVIČENÍ

Udělejte si kafe nebo čaj (s panákem něčeho ostřejšího se to dělá taky dobře) a na kliku dveří dejte zvenčí cedulku: Nerušit! Stačí vám 10 minut. Vezměte si tužku a papír a napište na něj všechno, co vás napadne:

CO NEJHORŠÍHO O VÁS MŮŽOU DRUZÍ LIDÉ ŘÍCT / NAPSAT? 

A popusťte uzdu své fantazii…napište tam prostě úplně všechno!

Já jsem tehdy popsala drobným písem skoro dvě A4. Několikrát jsem si po sobě svůj text četla – a nejdřív to ve mně vyvolávalo dost smíšené pocity. Ale ! nakonec se to zlomilo. Najednou jsem si uvědomila, že se usmívám, pak směju a nakonec chechtám.

Zkuste to taky, pokud řešíte něco podobného. Je to úžasně osvobozující.      

 

O své úspěchy či neúspěchy se můžete podělit v komentářích. Jestli používáte jiný „fígl“, který vám pomáhá, tak sem s ním taky 🙂

PS: ten papír si někam založte. Může se v budoucnu hodit. A na závěr si dovolím lehce pozměnit přísloví „Připraveným štěstí přeje“ na „Připravené nic nezaskočí“ …

 

Alena Pechová
Jsem podnikatelka a “snílek”. Stále věřím, že poctivý obchod je ve své čisté formě jedna z nejkrásnějších profesí. Dnes, po více jak 20leté praxi, nabízím konzultace ohledně životaschopnosti nových projektů a krizový management. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře